Galaktické hody
„Tak to je mazec,“ říkal jsem si, když jsem se 23. dubna podíval večer na oblohu. Zase opar a dokonce pár mraků. Když už se dostanu na vesnici pod slušnou oblohu, zkazí mi to počasí. Nakonec to po setmění nevypadalo tak špatně. Na tu bídu. MHV se pohybovala velmi nízko a já začal být skeptický k naplánovanému pozorování galaxií v Panně a Vlasech Bereniky. Dále bylo v plánu napozorovat první kousky z kulových hvězdokup, které jsem si dal na pozorovací seznam těchto objektů, rozdělený podle souhvězdí.
Asi v půl deváté jsem přijel z nákupu. Malá už spí, nebudu jí rušit. A tak jsem v krátkých kalhotech a mikině usadil na dobsonovu montáž dalekohled, který se už pěkných pár hodin temperoval na zahradě. Tma přišla a já spolu se sklenicí piva, psem a dekou na nohách našel Saturn. Foukal teplý větřík a tak byl seeing dost velký. Nastávaly ovšem přestávky, ve kterých byl Saturn nádherný. Na první pohled velmi nápadný oblačný pás, občas viditelné Cassiniho dělení, Titan, Iapetus, Rhea, Dione a Tethys, prostě celá jasná část saturnovy rodiny byla ten večer přítomna. „Ještě se k tobě vrátím“, řekl jsem si a posunul se jen kousek vlevo v souhvězdí Panny.
Od hvězdy Vindemiatrix směrem k Danebole se nachází jasná hvězda. Kousek výš z výrazných hvězd jakési ypsilon. Ještě o kousek nahoru galaxie M59 a M60. První mlhavé obláčky dnešní noc. Bohužel bídná obloha neumožňovala nějaké detailní zkoumání. Rozeznatelný byl jen tvar, jasnost a velikost. Ve směru z M60 na M59 o kousek dál je galaxie M58. Od té doprava a dolů dvojice galaxií Siamská dvojčata. K jejich spatření jsem si nedával mnoho šancí, ale přece jen tam dva mlhavé obláčky byly. Oba dva stejně jasné a asi stejného tvaru. Nic víc, nic míň. Vrátil jsem se k M58 a od ní zase nahoru k M89. Ta byla částí „šestky“ ze hry člověče nezlob se, složené z pěti hvězd a pozorované galaxie. Ve správném směru najdeme i velkou galaxii M90. Byla prozatím dnešní večer největší a nejvíce detailní. Od M90 vpravo a tam další galaxie M87. Další mlhavý obláček. Vpravo nahoru a v zorném poli uvízla dvojice M86 a M84, které jsou koncem Markarianova řetízku. Kolmo nahoru a už jsem se díval na další z mnoha galaxií M100.
Opustil jsem galaxie a přesunul se k hvězdě αCom. Ve směru od Lva jedna jasná hvězda a pravoúhle nahoru. Tam září tisíce hvězd pospolu v podobě kulové hvězdokupy M53. Byla parádní, rozložená na hvězdy a v 10mm Plosslu na rozdíl od galaxií skutečně skvostná a velmi kompaktní. Kousek vedle jsou dvě hvězdy těsně vedle sebe. Od nich dolů a zpátky doleva ke kulové hvězdokupě NGC5053. Malá hvězdokupa s jasností 9,7. Ani po okrajích jsem hvězdičky neviděl, jen mlhavý flíček.
Okolí kulové hvězdokupy M53
U αCom jsem prozatím skončil. Přesun o trochu výš do středu Vlasů Bereniky a tam galaxie s výrazným prachovým pásem. M64 – Černé oko. Podmínky nebyly nijak skvělé, proto jsem tmavé oko viděl jen v náznaku. Dokonce i v 25mm okuláru bylo patrné. 10mm okulár už ho ukázal poměrně hezky. Další z velmi mála objektů, u kterých funguje spolupráce mého newtona s 10mm Plosslem. Každopádně 7mm Kassai už je na pozorování galaxií moc. Ikdyž má tento planetární okulár dosti velké zorné pole, pozorovat se musí těsně u něj, takže žádná slast na DSO. Nicméně jeho čas měl ještě přijít.
S pomocí jasných hvězd jsem od Daneboly doskákal ke galaxii M98. Velice pěkná galaxie, kterou z té naší pozorujeme zboku. Krásná „jehla“ s centrální výdutí byla jednou z ozdob večera. Bohužel větší zvětšení na ni už za daných podmínek nefungoval -.
Nastal čas přesunout se níže k obzoru. Havran a Pohár byli za domem a tak jsem se spolu s dalekohledem a židlí přestěhoval asi o dva metry více do zahrady. Našel jsem v okuláru levý horní roh Havrana (ten se dvěma blízkými hvězdami) a od něho už to bylo jen kousek ke skvostné galaxii M104 – Sombrero. Snad ani nemůžu popsat ten pohled. Velmi jasná centrální výduť, galaxie nikoli uprostřed přerušená tmavým pásem. Nádhera. Vybavil se mi známý snímek této krásky z HST. Jak asi vypadá v zenitu?!
Kupa galaxií v Panně spolu se Saturnem
Hranice tří souhvězdí se stýkají v místě, kam jsem přestěhoval dobsona nyní. V hraničním pásmu Vlasů Bereniky, Pastýře a Honicích psů, téměř na polovině vzdálenosti mezi obrazcem prvních dvou jmenovaných souhvězdí se místo pohraničních nepokojů odehrává gravitační tanec tisíců hvězd. Velmi kompaktní, detailní, jasná a velká kulová hvězdokupa přináší nevšední zážitek. Charles Messier jí označil číslem 3 a vskutku stojí na pomyslné bedně těchto nádherných objektů.
Bylo třeba trochu odlehčit zádům a protáhnout nohy. Ona totiž identifikace objektů v prostoru galaktické kupy v Panně zabere trochu více času, než by se z mého popisu mohlo zdát. Nejednou jsem se musel navrátit zpět k jasné známé hvězdě a začít znovu. Proto jsem shodil deku, protáhl záda a dalekohled namířil do zenitu. Rozšířené řeči, že dobsonem nelze pozorovat v zenitu ……. láry fáry … ať si kdo chce co chce říká, jde to úplně normálně. V zenitu nastoupila do rozjetého pozorovacího vlaku galaxie M51. Známá je svou snadno pozorovatelnou spirální strukturou a velmi blízkou kolegyní, se kterou, navzdory přesvědčení mnohých, fyzicky nereaguje. Obě galaxie byly parádní. Jasná jádra a ve větší galaxii dvě viditelná spirální ramena. Další ramena s jistotou potvrdit nemohu, díky nekvalitní obloze. No … příjemné zpestření. Ale zpět na židli a do práce J .
Herkules vylezl už dosti vysoko a tak by byl hřích, nepodívat se na královnu kulových hvězdokup. Už 25mm okulár ukázal její krásu velmi dobře. Desítka ještě umocnila silný pocit, který mě vždy při spatření M13 provází. Co ale předvedl 7mm planetární Kassai se dá stěží popsat. Hvězdokupa v mžiku vyplnila celé zorné pole. Spousty a spousty hvězd všude …… ani to nebudu popisovat. Když si prostě uvědomíte, na co se díváte, jde o naprostou extázi, vyvrcholení … a nevím co ještě. Když jsem se probral, našel jsem ještě kulovku M92. I ta je velmi pěkná, když menší a méně jasná než její garde v souhvězdí. Nejméně známá kulová hvězdokupa v Herkulu je objekt s označením NGC6229. Malá, částečně rozložená po okraji na hvězdy. Přiblížil se konec pozorování. Ještě rychle prstenec v Lyře M57 a kulovku M56, která byla dost podobná výše zmiňované NGC6229.
Úplný konec patřil Saturnu. Seeing byl menší než na začátku pozorování, ovšem stálý a tak postrádal ona okna pro pozorování. Seděl jsem venku na zahradě v malém městečku na západě Čech. Po ruce 25cm dalekohled s jakýmisi sklíčky, do kterých jsem upíral svůj zrak. Skákal jsem bez bázně a hany z jedné galaxie na druhou, proplétal se hustými shluky hvězd, pak hned další galaxie a další a …. Asi jsem si myslel, že jsem opravdu někde daleko. Tam, kam i lidská myšlenka musí letět velmi dlouho. Tam, kde naše všední i nevšední starosti jsou jen ničím. Jen zrníčkem spadlým do nekonečného oceánu neznámých vod. A já si bezstarostně skákal skoky dlouhými mnoho a mnoho milionů světelných let, jakoby pro mě čas ani prostor neznamenaly zhola nic. V naší společnosti hrají oba fenomény velmi významnou roli. Přesto si dovolíme úvahy i vážně míněná tvrzení o velikosti lidstva. O, bez nadsázky, vládcích planety Země a někdy i celého vesmíru. Umíme vyslat družici, jejíž sonda přistane s trochou štěstí poblíž Saturnu, sondu, která zasáhne přesně kometu nebo přinejlepším družici, která je nyní po desítkách let pouze zlomek cesty k nejbližší hvězdě. Co jsou tyto počiny ve vesmíru? Jak asi vesmír pocítil náraz do komety při misi Deep Impact? A měli jsme na to vůbec právo, rozrušit strukturu a celistvost něčeho, co je samo starší než třeba naše Země? A pokud ano, kdo nám ho dal? Zamyslet se nad postavením naší civilizace ve vesmíru je ovšem právem každého z nás a možná.. ne doopravdy by se mělo stát i povinností. Jak to vidíte vy? Skutečně jsme takoví, abychom si jen tak mohli hopsat po vzdálených galaxiích?
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den rád bych zakoupil astrodalekohled.Něják se v tom nevyznám,ale chci koupit dalekohled abych mohl pozorovat i galaxie a cenu asi do 3000Kč
Chci koupit atrodalekohled
(Štěpán Dvořák, 10. 11. 2012 9:22)